Autor: Kamila Machová
Vzhled obličeje významně ovlivňuje, jak se k nám ostatní lidé chovají. V přisuzování vlastností jiným lidem na základě jejich obličejů se navíc velmi dobře shodujeme – sdílená očekávání však ne vždy odpovídají skutečnosti.
Základní obrázek o charakteru neznámého člověka si z fotky jeho obličeje vytvoříme přibližně za desetinu vteřiny. Dáme-li skupině lidí za úkol odhadnout vlastnosti neznámých lidí na základě fotek jejich obličejů, překvapivě dobře se shodnou. Jednotlivé odhady se od sebe nebudou příliš lišit ani pokud bude skupina hodnotitelů složená z lidí výrazně odlišného věku, dětí a dospělých nebo lidí z různých kulturních prostředí. Ještě podivnější je, že skupiny z hlediska lidských vlastností shodně hodnotí také „obličeje“ koček a psů nebo předky aut. Dokonce i počítač se naučí ohodnotit fotografie obličejů tak, aby se shodl s lidskými hodnotiteli. To značí, že naše intuice mají reálný základ. Vznikaly však v dávné evoluční minulosti našeho druhu. Dnes tak mohou nezřídka přinášet víc škody než užitku.
Vzhled ovlivňuje naše jednání s ostatními lidmi více, než by si mnozí z nás přáli. Klíčovou roli přitom podle dostupných výzkumů hraje vzezření tváře. S atraktivními lidmi zacházíme v průměru lépe a máme sklony o nich mít lepší mínění. Platí to dokonce i pro lidi, které známe. Vzhled tváře politiků má významný vliv na jejich výsledky ve volbách. Vojáci s dominantní tváří mají větší šanci v budoucnu dosáhnout vyšších hodností a lidé s důvěryhodnou tváří mívají vyšší pozice ve firmách. Nad lidmi s nedůvěryhodným obličejem naopak vynáší soudy přísnější rozsudky. V neposlední řadě hraje vzhled tváře významnou roli při výběru partnerů.
Naše odhady vlastností na základě obličejů však často neodpovídají skutečnosti. Váleční zločinci mají podle řady studií stejně důvěryhodné tváře jako váleční hrdinové, podvodníci ve firmách jako jejich nevinní kolegové a studenti podvádějící v testu stejně jako studenti poctiví. Naše hodnocení inteligence více méně odpovídá naměřenému IQ u mužů, ale už ne u žen. Podle jiného zdroje naše odhady inteligence i zdraví odpovídají skutečnosti, ale pouze u jedinců, které z hlediska těchto vlastností hodnotíme podprůměrně. Ženy jsou podle některých studií (ne sice příliš přesně, ale statisticky významně) schopny odhadnout věrnost mužů, ve skutečnosti se ale řídí jen maskulinitou tváří, která s větší pravděpodobností záletů souvisí. Věrnost žen z jejich obličejů podle všeho lidé vyčíst neumí.
Fakt, že určité vlastnosti přisuzují lidem podle rysů tváře už malé děti a shoda v hodnocení napříč kulturami napovídají, že se u nás tato schopnost postupně vyvinula. Nejspíše proto, že pro nás byla výhodná. Podle americké sociální psycholožky Leslie A. Zebrowitz jsou chybné odhady vlastností vedlejším produktem schopnosti vyčíst z obličejů druhých informace důležité pro přežití. Konkrétně jde zejména o schopnost rozpoznat nemocné jedince, děti a emoce ostatních. Z hlediska přirozeného výběru záleží jen pramálo na tom, zda někoho kvůli nešťastně vypadající tváři neprávem považujeme za podvodníka. Důležité je, že se s úsměvem nevrhneme vstříc rozzuřenému nájezdníkovi, který přímo ohrožuje náš život.
Rozpoznat zdravotní stav ostatních je výhodné, abychom se vyhnuli nákaze a nevybírali si nemocné partnery. To podtrhuje zjištění, že neatraktivní tváře nápadně často připomínají tváře jedinců s genetickými anomáliemi. Schopnost vyčíst z tváře indicie o zdravotním stavu jiných lidí nejspíš také může (přinejmenším částečně) za to, že máme sklony přisuzovat atraktivním lidem i další pozitivní vlastnosti.
Emoce potřebujeme umět číst, abychom mohli reagovat na nálady ostatních. Díky tomu považujeme lidi, jejichž neutrální výraz trochu připomíná výraz rozzlobený, za nebezpečnější a méně sympatické. Šťastně vyhlížející lidi považujeme za vřelejší a ty s neutrálně vypadajícím obličejem v klidovém stavu za méně dominantní.
Dětské rysy je dobré rozpoznat, abychom se k malým dětem mohli chovat odpovídajícím způsobem – například je ochraňovali a nechovali se k nim agresivně. Dospělé lidi s dětskými rysy díky tomu vnímáme jako vřelejší, slabší, submisivnější, naivnější a upřímnější bez ohledu na jejich skutečný věk.
Ačkoli má tvorba rychlého úsudku na základě tváří spoustu výhod, vytváříme si díky ní také nespravedlivé předsudky o charakteru ostatních lidí. Ty mohou kromě snížení životních šancí lidí s méně atraktivními tvářemi vést až k neadekvátně vysokým trestům pro odsouzené, kteří měli tu smůlu, že se narodili s nedůvěryhodně působícím obličejem. Nedůvěryhodně vyhlížející lidé mají například větší pravděpodobnost, že budou za vraždu odsouzeni k smrti.
Pro evolučního biologa ostatně není bez zajímavosti, že kapitán lodi HMS Beagle Robert FitzRoy málem nepustil mladého Charlese Darwina na palubu jen proto, že se mu nezdál tvar jeho nosu. Pokud by se svou intuicí řídil, dějiny evoluční biologie se mohly ubírat úplně jiným směrem. Pravda, sám FitzRoy by si jako pozdější velký odpůrce evoluční teorie ušetřil spoustu nervů. Světová věda by ale bez geniálních vhledů zakladatele moderní evoluční biologie zaplakala.
Podvědomé odhadování charakteru ostatních sice nezvládneme vědomě vypnout, ale měli bychom jeho existenci alespoň brát v potaz. Možná to zní otřepaně, ale občas bychom se sami sebe měli zeptat, jestli jsme někomu předčasně nepřipsali spoustu špatných vlastností jen proto, že se nám „na něm něco nezdálo“. Stejně jako řada dalších lidských psychických rysů nám totiž i tento mohl skvěle sloužit v dlouhém časovém měřítku někde na afrických savanách, v moderních společnostech ale naráží na své limity.
Hlavní zdroje:
LA Zebrowitz (2017): First Impressions From Faces. Current Directions in Psychological Science, 26.
Machová K. (2018).Vzájemné vztahy vlastností vyčtených z fotografií obličejů(magisterská diplomová práce). Univerzita Karlova, Praha, Česká republika.