Autor: Jan Toman
Mění se věda, technika a společnost z evolučního hlediska až příliš rychle? Podle tvrdých dat jde spíše o iluzi – rychlost kulturní evoluce nepřevyšuje tempo změn na úrovni biologických druhů.
Tempo kulturních změn, jejich vztah k biologické evoluci a udržitelnost či neudržitelnost současného stavu představují oblíbené téma filosofických úvah. Opravdu je ale kulturní evoluce o tolik rychlejší než ta biologická? Tým britských a amerických vědců shromáždil velké množství dat o proměnách populární hudby, románů, odborných publikací a automobilů. Tato data následně porovnal s rychlostí evoluce různých živočišných druhů a došel k závěru, že se tempo kulturní evoluce biologickým standardům nijak nevymyká. Stejně jako v biologické evoluci, také v kulturní dochází v delším časovém měřítku ke zpomalování změn. Tempo kulturních změn v různých odvětvích se samozřejmě liší a nalezneme i taková, která zrovna prodělávají bouřlivý vývoj. To samé ale zřejmě platí pro biologickou evoluci, které se ta kulturní podle nových poznatků čím dál více podobá.
Vše plyne. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Nevyhnutelnost změn a jejich někdy až šokující rychlost fascinovaly myslitele už ve starém Řecku – v tomto případě Herakleita z Efesu. Samostatnou kapitolou jsou přitom změny společenské, ke kterým můžeme přičíst také módní trendy, vědecké objevy a nově zaváděné technologie. Zatímco se (přinejmenším dnes, ve čtvrtohorách) živá i neživá příroda mění s většími či menšími výkyvy pořád stejným tempem, lidská kultura jako by v posledních staletích své proměny neustále zrychlovala.
Hypotéza, že kulturní evoluce oproti té biologické zařadila nový rychlostní stupeň, má dokonce teoretické zdůvodnění. Myšlenky se mezi jedinci přenášejí snadněji než geny. Zatímco geny můžeme předávat pouze skrze pracně vytvářené potomky, k přenosu nápadů často stačí příslušný vtip, příběh, nebo radu zaslechnout. Následně je můžeme, třeba i pod vlivem jiných nápadů, doplnit nebo upravit. Podoba lidských artefaktů by se proto měla vyvíjet daleko svižněji než třeba tvar hlemýždí ulity nebo zbarvení ptáků.
Co když je to ale všechno trochu jinak? Rychlost kulturní evoluce sice představuje dobře testovatelnou vědeckou otázku, historicky se jí však věnovalo pouze pár výzkumníků. Nutno dodat, že se smíšenými výsledky. Většina historiků, archeologů a dalších badatelů, kteří se kdy tématu oddali, navíc vycházela pouze z kvalitativních důkazů. Jinak řečeno, dojmů, které v nich výzkum daného období a dané sféry kulturní evoluce zanechal.
Když sáhneme ke konkrétnímu příkladu – je možné, že česká literatura doby pobělohorské stagnovala, zatímco národním obrozením začalo období rychlých změn. Podle jiného výzkumníka studujícího odlišné žánry, jazykové zdroje nebo útvary ale naopak první období mohlo představovat dobu revolučních změn následovanou ospalým oživováním dávno nepoužívané formy jazyka.
Pro přírodovědce je v takové situaci nejlepší shromáždit kvantitativní data, v tomto případě založená na studiu přesně vymezeného vzorku kulturních artefaktů. Ještě před pár lety by se jednalo o těžký úkol. Jak ale referuje britsko-americký výzkumný tým, bádání na poli kulturní evoluce výrazně usnadnila masivní digitalizace lidských artefaktů, která proběhla v posledních letech.
S cílem porovnat rychlost biologické a kulturní evoluce badatelé shromáždili data z několika dlouhodobých evolučně-biologických studií. Výsledky následně srovnali s tempem kulturních změn. Vodítkem se jim stal žebříček 100 neprodávanějších singlů v USA, anglickojazyčné romány publikované v druhé polovině 19. století, články z odborného časopisu British Medical Journal a modely automobilů prodávané od 50. let v USA. V prvních třech případech se zaměřili na tematické motivy, u aut potom na výkonnostní a rozměrové parametry.
Při analýze kulturních artefaktů vědci nasadili stejná měřítka, jaká se normálně používají pro určení rychlosti biologické evoluce. Pouze je museli mírně upravit. Romány, písničky nebo odborné články například netvoří populace spolu se množících individuí. Další problém představovaly generace. Třebaže výrobci elektroniky někdy mluví o „generacích“ přístrojů, rozhodně nejde o rodiče a potomky v biologickém slova smyslu. Změnu kulturních artefaktů proto výzkumníci museli vztáhnout na skupiny příbuzných entit a konkrétní časový úsek. A jaké že dostali výsledky?
Z biologických znaků se nejrychleji mění ty, které nabývají u daného druhu různých stavů. Dobrým příkladem podobného, polymorfního, znaku, je světlé a tmavé zbarvení motýla drsnokřídlece březového v Anglii nebo různá zbarvení ulit páskovky hajní. Kontinuální změny znaků, jako například růst velikosti nebo pokles věku pohlavní dospělosti, jsou v biologické evoluci zhruba desetkrát pomalejší.
Rychlost změn kulturních artefaktů se mírně lišila v závislosti na studovaném časovém úseku. Z roku na rok nejrychleji měnily automobily. Romány byly v tomto ohledu asi 1,3krát pomalejší, písničky 3,6krát a klinická literatura dokonce více než osmkrát. V delších časových měřítkách nepanovaly mezi studovanými třídami artefaktů takové rozdíly, odlišná rychlost jejich změn ale byla pořád patrná.
Nejpodstatnější však je, že vypozorovaná rychlost změn kulturních artefaktů pohodlně spadala do rozmezí typického pro biologickou evoluci. Dokonce i když badatelé vyřadili nejrychleji se vyvíjející polymorfní znaky organismů, naměřené tempo biologické a kulturní evoluce stále dosahovalo stejné úrovně. Totožné závěry přitom platí pro krátkodobé i dlouhodobé změny. Rychlosti biologické a kulturní evoluce se přinejmenším u studovaných znaků příliš neliší.
Dalším důležitým zjištěním je, že se v delších časových měřítkách jeví evoluční změny pomalejší než v měřítkách kratších. Tento jev už dříve různí badatelé pozorovali u biologických druhů. Nově se jej podařilo zdokumentovat v kulturní evoluci. Stejně jako v biologické evoluci, i zde značí překvapivou dlouhodobou konzervovanost. Jen pro představu, třeba takové změny na úrovni hudebních motivů odpovídají jen asi čtvrt procentu maximálních možných změn za sledovanou dobu. I proto se nám nové písničky stále zdají nápadně povědomé.
Pro celý fenomén existuje několik vysvětlení. Jednak je možné, že v dlouhém časovém měřítku působí přirozený výběr spíše jako normalizující prvek ustalující znaky okolo určitého optimálního stavu. Nelze ale vyloučit ani možnost, že se v krátkém časovém měřítku výrazněji uplatňuje směrovaný přirozený výběr ženoucí evoluci znaků chvíli jedním, chvíli druhým směrem. V neposlední řadě se může uplatňovat negativní frekvenčně závislý výběr – čím se určitá forma znaku stává vzácnější, tím se stává výhodnější (či v případě artefaktů vyhledávanější) a tím spíše se udrží.
Analýza ukázala, že se u kulturních artefaktů (ale i v biologické evoluci) uplatňují obě formy přirozeného výběru – stabilizující i směrovaný – a dokonce se často doplňují. Velká část kulturní evoluce má zřejmě charakter ustalování znaků okolo určitého optima, které se ale v čase samo posunuje. Náhodné nijak nesměrované změny jsou naopak vzácné. U znaků biologických druhů jimi můžeme vysvětlit necelou čtvrtinu změn, u znaků kulturních artefaktů maximálně šestnáctinu.
Další část znaků nejspíše vděčí za své pomalé změny negativní závislosti mezi svým zastoupením a popularitou – čím se určité hudební nebo literární motivy stávají vzácnějšími, tím spíše je lidé vyhledávají. Už šedesát let se tak můžeme na hudební scéně stále dokola setkávat jak s jemnými harmonickými vokály, tak hlasitými kytarovými sóly. V literatuře zase zůstávají evergreenem motivy jako cestování, vášnivá láska, nebo zločin.
Pod vlivem všech těchto objevů bychom však neměli podléhat dojmu, že evoluce vždy a všude probíhá pomalu. Jak z biologické sféry, tak z té kulturní známe řadu náhlých zlomů. Kdo si dnes vzpomene na dinosaury, nebo romány věnované vztahu mezi pány a služebnictvem?
Některé novinky, ať už biologické, jako například fotosyntéza, mnohobuněčnost či pevná kostra, nebo kulturní, jako například písmo, peníze či internet, mají potenciál překreslit celé pole, na kterém k evoluci dochází. Zároveň je jasné, že určité technologie nebo trendy prochází v současnosti bouřlivým vývojem. Důležité ale je, že se podle dostupných indicií biologické a kulturní evoluce účastní podobné síly se srovnatelnou intenzitou.
Zdroj: Lambert B, Kontonatsios G, Mauch M, Kokkoris T, Jockers M, Ananiadou S & Leroi AM (2020): The pace of modern culture. Nature Human Behaviour, online.