Lithium i ve stopovém množství snižuje počty sebevražd. Čeká nás po fluoridaci vody také její lithiace?

Autor: Jan Toman

Soli lithia používají psychiatři ke stabilizaci nálad a léčbě bipolární poruchy již více než 70 let. Srovnáním provedených studií nově australští badatelé zjistili, že také vyšší koncentrace lithia ve vodě vedou k nižšímu počtu sebevražd a psychiatrických hospitalizací.

Lithium se jako léčivo používá už více než sto let. Z populárního přídavku do povzbuzujících nápojů se v polovině minulého století stal uznávaný lék na poruchy nálad. Čím dál více indicií však ukazuje, že i stopové koncentrace solí tohoto prvku ve vodě mají příznivý vliv na psychické zdraví populace. Velká metaanalýza srovnávající výsledky mnoha minulých studií prokázala, že vyšší přirozené koncentrace lithia ve vodě souvisí s nižším počtem sebevražd a neuropsychiatrických hospitalizací. Třebaže tyto výsledky budou muset potvrdit další, konkrétnější, výzkumy, vyvstává důležitá etická otázka – měli bychom v budoucnu „lithiovat“ vodu v podobném gardu, jako ji dnes fluoridujeme?

Obyvatelé vyšších zeměpisných šířek mívají v zimě nedostatek vitamínu D. Eskymáci kvůli masité stravě prosté rostlinných produktů umírali na střevní rakoviny. Olovo ve vodě stálo za nespočtem nervových poruch. Není žádným tajemstvím, že zdraví lidí úzce závisí na místních podmínkách. Koneckonců, kontrolu, zda z podloží neuniká radon, musí i dnes provést každý, kdo se chystá stavět dům. Vliv prostředí na psychické zdraví se dokumentuje hůř. O to pozoruhodnější jsou ale doklady, že na některých místech přispívá pouhé složení vody ke snížení počtu sebevražd. Klíčovou roli podle všeho hraje jeden prvek – lithium.

Toho, že lithium ovlivňuje lidskou psychiku, si první všimnul australský psychiatr John Cade v roce 1948. Ten začal soli lithia – konkrétně uhličitan a citrát lithný – úspěšně nasazovat ke stabilizaci nálad při bipolární poruše, která je známá také jako maniodepresivní psychóza. Postupem času jej lékaři začali používat také při léčbě dalších poruch nálad a v jejich repertoáru zůstává dodnes.

Pozoruhodné je, že i přes stanovení ideálního dávkování a další pokroky dodnes přesně nevíme, jak látka v organismu funguje. Zdá se, že ovlivňuje fungování našeho mozku hned na několika úrovních. Ve výsledku redukuje impulzivní chování, agresivitu a zlepšuje schopnost rozhodování. Patrně obecně vylepšuje náladu a u mužů snižuje hladinu testosteronu. Dobře známým vedlejším efektem užívání lithia je proto i výrazné snížení rizika, že se pacient zabije – a to i pokud trpí vážnými psychickými potížemi.

Historie lithia jako léčebného doplňku je nicméně spletitá a sahá daleko před druhou světovou válku. Už na počátku dvacátého století se díky svému vlivu na lidskou fyziologii stalo součástí řady nápojů. Ve dvacátých letech nebylo výjimkou, že se Coca-cola servírovala ve směsi s lithnou vodou. Dodnes populární nápoj 7UP potom dokonce vznikl jakožto lithiová citronová limonáda patentovaná k léčbě kocoviny.

Lithium z limonád k naší smůle či štěstí vymizelo během čtyřicátých a padesátých let. Myšlenka, že by i stopové koncentrace lithiových solí – spíše takové, jaké obsahovaly limonády než takové, jaké nasazovali psychiatrové svým pacientům – mohly přinášet zdravotní výhody, se ale udržela. A skutečně. Hned několik výzkumů provedených během druhé poloviny dvacátého století ukázalo, že oblasti, kde voda přirozeně obsahuje vyšší koncentrace lithia, vykazují nápadně nižší počty sebevražd. Jiné výzkumy ale nevykázaly žádný efekt, a tak celá záležitost zapadla na dlouhou dobu k ledu.

Výraznou vzpruhu myšlence, že by příznivý vliv mohly mít i stopové koncentrace lithia ve vodě, dala až studie nedávno publikovaná ve vědeckém časopisu Australian & New Zealand Journal of Psychiatry. Její autoři se nepustili do experimentování, ale naopak shrnuli všechny dodnes provedené výzkumy. Výsledky těch nejdůvěryhodnějších sami podrobili statistické analýze, aby v rámci takovéto metaanalýzy mohli určit, zda byl pozorovaný ochranný vliv lithia ve vodě spíš náhodou, nebo skutečností.

Zařazené studie z Dánska, Japonska, Portugalska, Spojených států, Řecka, Rakouska a Litvy v minulosti vykázaly buď statisticky významnou souvislost mezi vyšší koncentrací lithia ve vodě a nižším počtem sebevražd, nebo alespoň statisticky nevýznamný trend v tomto směru. Souhrnná analýza těchto výsledků proto nepřekvapivě ukázala statisticky velice významný efekt. Navíc se ukázalo, že vyšší koncentrace lithia nevede jen k nižšímu počtu sebevražd, ale patrně také k nižšímu počtu hospitalizací pro neuropsychiatrické, a zejména neurotické, poruchy.

Výsledky studií zařazených do metastudie. Pozice vlevo od středové čáry značí nižší počet sebevražd v souvislosti s vyšším obsahem lithia ve vodě, pozice vpravo vyšší počet sebevražd v souvislosti s vyšším obsahem lithia. Horizontální čáry značí konfidenční intervaly. Dokonce i studie, které samy o sobě nepodaly statisticky průkazný výsledek, ukazují trend snižování počtu sebevražd v souvislosti s lithiem. Podle Eyre-Watt a kol. 2021.

Přesně jak bychom čekali, nejprůkaznější výsledky pocházejí ze zemí, kde se mezi různými místy výrazně lišily koncentrace lithia ve vodě. Určité pochybnosti vyvolává fakt, že metaanalýza nepodpořila žádnou souvislost mezi dávkou lithia a jejím efektem, ani lithiem a výsledky dotazníkových studií na téma konkrétních neuropsychiatrických poruch. Vysvětlením ale bude patrně fakt, že metaanalýza spojila řadu nestejných výzkumů z mnoha různých desetiletí a koutů světa. Projevily se tak pouze nejsilnější efekty.

Samotný fakt, že může mít medicínský vliv i stopová koncentrace nějaké látky tak překvapivý není. Podobné jevy známe také od řady dalších léčiv. Celý fenomén si tak do budoucna žádá další, detailnější, výzkum. Především by bylo dobré provést nikoli pouze ekologickou studii sledující celou populaci, ale zaměřit se na konkrétní lidi. Samostatnou otázkou je, zda by bylo etické provést na nějaké populaci také experiment, například s přidáváním malých dávek lithia do pitné vody. Mějme přitom na paměti, že by se nejednalo o dívky větší, než jaké jsou jinde ve vodě běžné.

Pokud by se příznivé vlivy stopových dávek lithia potvrdily, mohli bychom jej nasadit jako levný způsob zlepšení zdraví populace. Precedent by tu ostatně byl – již desítky let do vody přidáváme fluor v rámci takzvané fluoridace, která zlepšuje kvalitu naší zubní skloviny. Podobný účel má také jodizace soli, která pomáhá ke zdárnému vývoji a fungování nervové soustavy. Manipulace kvalitou zubní skloviny je samozřejmě nesrovnatelně méně závažná než manipulace psychickým profilem populace. Na druhou stranu jsou ale výraznější i potenciální benefity – místo zdravých zubů zachráněné životy.

Zdroj: B Eyre-Watt, E Mahendran, S Suetani, J Firth, S Kisely & D Siskind (2021): The association between lithium in drinking water and neuropsychiatric outcomes: A systematic review and meta-analysis from across 2678 regions containing 113 million people. Australian & New Zealand Journal of Psychiatry, 55.

Facebook Comments