Na čem závisí hustota lidského osídlení?

Autor: Julie Nováková

O nejrůznějších faktorech ovlivňujících hustotu zvířecích a rostlinných populací víme první poslední; které z nich ale byly nejdůležitější pro člověka v době před vynálezem zemědělství? Rozsáhlý výzkum upozornil zejména na produktivitu prostředí, překvapivě velkou roli ale hrají i parazité, nemoci a druhová bohatost konkrétních oblastí.

Dnes žijí lidé na nejrůznějších místech světa v koncentraci, jaká by byla v dobách před průmyslovou revolucí zhola nemožná. Jaké ovšem byly hlavní faktory, které ovlivňovaly hustotu lidského osídlení v předzemědělských a předindustriálních společnostech – tedy po valnou většinu lidské evoluce – a ovlivňují lovecko-sběračské společnosti dodnes? Rozsáhlá studie ukázala, že klíčovým faktorem je produktivita prostředí. V neúrodných oblastech má výrazný vliv také biodiverzita. Ani v těch nejúrodnějších ale nemají lidé vyhráno. „Rajské zahrady“ tropických pralesů totiž bují různými parazity a nemocemi, které populační hustotu snižují. Jako nejpříhodnější, respektive schopné hostit nejhustší populace lovců a sběračů, se tak ukazují lesy mírného a subtropického pásma.

Lidská populační dynamika donedávna byla (a do značné míry stále je) úzce svázána s faktory prostředí. Archeologické a paleontologické nálezy stále zřetelněji ukazují, že rozšíření a hustotu lidského osídlení určovaly zejména klimatické podmínky a biologické faktory, které s klimatem těsně souvisí.

Výzkumníci z Univerzity v Helsinkách a institutu BIOS Research Unit se zaměřili na tři faktory, které vytipovali na základě studia zvířecích populací jako zásadní. Prvním z nich byla primární produktivita, tedy kolik biomasy vyprodukují rostliny. Primární produktivita je obtížně měřitelná sama o sobě, ale těsně souvisí s množstvím srážek a teplotou. S určitým zjednodušením můžeme očekávat, že čím bude teplota a vláha vyšší, tím může být větší populační hustota v daném prostředí. Druhým faktorem se stala druhová rozmanitost neboli biodiverzita. Čím je větší, tím bývá daný ekosystém stabilnější a produktivnější. Díky tomu by i s ní měla hustota osídlení korelovat pozitivně. Do třetice šlo o zátěž způsobenou patogeny – parazitárními onemocněními. Tam vědci očekávali naopak negativní závislost populační hustoty.

Vlivy těchto faktorů výzkumníci otestovali na rozsáhlém souboru etnografických dat týkajících se lovecko-sběračských populací po celém světě. Zaprvé zjistili, že primární produktivita skutečně ovlivňuje hustotu lidských populací kladně. Platí to ovšem jen do určité prahové hodnoty. Po přesáhnutí zhruba 1360 gramů na metr krychlový a rok (což odpovídá zhruba tak lesům mírného pásma) se už s rostoucí primární produktivitou hustota lidského osídlení nezvyšovala. Jinými slovy, velmi produktivní oblasti jako tropické deštné lesy nebo bažiny nehostily o nic větší populace než lesy subtropického či mírného pásma.

Zatím zůstává otázkou, co přesně za prahovou hodnotou „přívětivosti“ prostředí pro lidi vězí. Nelze vyloučit, že většina zdrojů je v regionech s největší primární produktivitou pro lidi obtížně dostupná. Rovněž se nabízí možnost, že za tímto jevem vězí zátěž způsobená patogeny. Různých parazitů a patogenů je totiž nejvíce v tropech, kde je i nejvyšší primární produkce. Samozřejmě nepřekvapí, že vědci zdokumentovali negativní vliv parazitární zátěže na hustotu lidských populací.

Hlavní limitující faktory populací lidských lovců a sběračů (A) a potenciální dosažitelná populační hustota (B). Dílčí grafy vyjadřují limitující efekt produktivity prostředí (NPP, C), biodiverzity (D) a patogenů (E) v konkrétních biomech (kódovaných barvou a číslem od polárního prostředí až po tropický deštný les). Podle Tallavaara, Eronen a Luoto, 2017.

Druhová rozmanitost hraje důležitou roli zejména v málo produktivních oblastech – pokud mají i při nízké primární produkci vysokou biodiverzitu, osídlení může dosáhnout vyšší hustoty. Naopak v oblastech s vysokou primární produkcí se efekt biodiverzity ztrácí (a jako zásadní faktor nastupuje již zmíněný stres vyvolaný patogeny). Celkově tedy v tropech a subtropech působí jako hlavní omezení patogenní zátěž, zatímco ve středních a vyšších zeměpisných šířkách hrají větší roli primární produkce (hlavně v Severní Americe a na severu Eurasie) a biodiverzita (zejména v jižněji položených a sušších částech Eurasie).

Není bez zajímavosti, že studie identifikuje i řadu vhodných oblastí pro lovecko-sběračské společnosti, které jsou ovšem dnes obsazeny zemědělskými populacemi. Jedná se především o jihozápad Mexika, jihovýchod Severní Ameriky, západní Evropu, jihovýchodní Asii a Papuu-Novou Guineu, což je jedna z prvních oblastí na světě, kde vzniklo zemědělství. Autoři dokonce spekulují, že právě možnost existence větších populací v oblastech s vhodnými podmínkami pro lovce a sběrače mohla vést k populačnímu růstu, snížení migračních vyhlídek a přechodu na usedlý životní styl spojený se zemědělstvím. V regionech tohoto typu můžeme také očekávat obecně silnější vliv lidského osídlení na životní prostředí.

Pod drobnohledem samozřejmě narazíme i na jisté nedostatky. Práce se soustředí na suchozemské faktory, ale řada lovecko-sběračských kultur byla či je závislá na rybolovu. To platí především ve vyšších zeměpisných šířkách. Odhad toho, jakou populační hustotu mohou různé oblasti podporovat, může tedy v takových případech být velmi podhodnocený.

Zvlášť zajímavým objevem jsou indicie o výrazném vlivu patogenů na populační hustotu lovců a sběračů. Doposud totiž vědci vesměs předpokládali, že lovecko-sběračské společnosti trápí v tomto ohledu menší zátěž než usedlé populace zemědělců. Díky menším, více rozprostřeným populacím i migraci z místa na místo je u nich totiž potenciál k rapidnímu šíření infekcí nižší.

Práce je důležitým milníkem pro poznání a zmapování vzájemných vlivů lidského osídlení a podmínek prostředí a představuje základ pro budoucí studie zacílené i na další faktory, například roli zmíněných mořských ekosystémů.

Zdroj: M Tallavaara, JT Eronen & M Luoto (2017): Productivity, biodiversity, and pathogens influence the global hunter-gatherer population density. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, Early Edition.

Facebook Comments